Trénujte chytře, nejen tvrdě!

Trénink v simulované vyšší nadmořské výšce zvyšuje celkový fyzický výkon člověka. Zdokonaluje se funkce svalů nebo transport a vstřebávání kyslíku v lidském těle. Díky cvičení ve vysokohorském vzduchu nebo díky metodě IHT se tělo člověka přirozeně zdokonaluje v síle, vytrvalosti a regeneraci.

Sportovci si v každém odvětví stále více uvědomují, jaké výhody nabízí využívání hypoxických systémů a jaký vliv to má na jejich sportovní výkon, konkrétně na jejich sílu, energii a vytrvalost. Cvičení dvakrát až třikrát týdně v simulované vyšší nadmořské výšce zvyšuje výkon sportovce do takové míry, která by v normálních podmínkách nemohla nastat. Vědecké studie ukázaly, že výkonnost se v těchto podmínkách rapidně zvýší až o 10%. Zvláště důležitý fakt je, že při tréninku v simulovaném vysokohorském prostředí a následné regeneraci v běžném prostředí má trénink mnohem větší efekt, než souvislý pobyt ve vysoké výšce. K regeneraci totiž dochází mnohem rychleji a snáze a sportovní zátěž je možno zvyšovat mnohem rychleji.

Správným hypoxickým tréninkem se navíc zlepší způsob, jakým člověk dopravuje kyslík do těla skrze efektivnější okysličování krve, přirozeně zvyšující se produkcí EPO, tedy hormonu Erytropoetinu, který podporuje tvorbu červených krvinek, či vyšší mitochondriální efektivitu. Všechny tyto aspekty umožní účinnější výrobu energie, které tělo následně bude využívat. V konečném důsledku tak trénink ve vysokohorských podmínkách umožní sportovci lépe se zotavovat z fyzického vypětí, být méně unaven a zvýšit svoji rychlost a odolnost při sportovním výkonu.

Obecně se tedy dá říci, že trénink v hypoxických podmínkách má tyto nesporné výhody:

  • zvýšení celkového výkonu člověka (rychlost, výbušnost, vytrvalost, síla)
  • zdokonalená regenerace těla po fyzickém výkonu
  • zkrácená doba rekonvalescence sportovce po zranění
  • snížení celkové únavy sportovce při vytrvalostním i silovém tréninku
  • zvýšená doba, v které může tělo člověka podávat maximální výkon (sprint, frekvenční cvičení …).
  • posunutí laktátového prahu

V těle sportovce se při hypoxickém tréninku i po něm děje spoustu fyziologických efektů, které mají za následek zvýšení výkonnosti sportovce, jako například:

  • zvýšení hormonu EPO (erytropoetinu), který má za následek zvýšení hladiny červených krvinek v těle člověka
  • snížení tepové frekvence v klidovém i výkonnostním režimu, snížení krevního tlaku
  • zlepšení transportu okysličené krve do svalů pomocí nárůstu krevních kapilár a stimulací svalového myoglobinu
  • snížení cholesterolu v těle a jeho transformace na hormon DHEA (hormon mládí)
  • zvýšení růstového hormonu
  • zlepšená funkce metabolismu tuků a snížení celkové tělesné váhy.

Nespornou výhodou hypoxického tréninku je fakt, že veškeré benefity a stavy těla, které jsou zapříčiněny hypoxií, mají dlouhodobý charakter. I po ukončení či přerušení používání hypoxických systémů je tělo ještě dlouho schopno těžit z nabytých schopností.

V neposlední řadě jsou potlačeny i negativní jevy, spojené s reaklimatizací (návratem z vysokohorského prostředí do běžné nadmořské výšky), kdy výkonnost ještě není stabilní, ale mívá obvykle vlnovitý průběh. Start na významnějším závodě je tak vždy trochu loterií – druhý až čtvrtý den po návratu je možné závodit, avšak s rizikem možného výpadku. Poté dochází v důsledku reaklimatizačních procesů k zákonitému poklesu výkonnosti. K jejímu postupnému nárůstu dochází zhruba až po deseti dnech.

Samostatnou kapitolu tvoří horolezci (a v současnosti i řada turistů, hledajících nové zážitky), připravující se na vysokohorský výstup, jejichž cílem není zvyšování výkonnosti jako takové, ale aklimatizace na vysokou nadmořskou výšku. Takže simulovaná nadmořská výška bývá v konečné fázi aklimatizace daleko nad hranicí 2750 m n.m. a i k tréninku s kyslíkovou maskou se používá vzduch s výrazně nižším obsahem kyslíku, než u trénujících sportovců. Intenzita sportovního zatížení je u vyšších nadmořských výšek samozřejmě výrazně nižší.


Popis jednotlivých terapeutických metod naleznete v ceníku!